Říkal jsem si tuhle, jakápak to asi musela být pohoda vykonávat advokacii před dvěma sty lety (1821), kdy byl aktivním advokátem vlastník dnešního pražského sídla advokátní komory, Jan Nepomuk Kaňka (1772 – 1865).
Neexistoval telefon. Okamžik, kdy si kliku od dveří patentového úřadu podali jeho vynálezci Alexander Graham Bell a Jára Cimrman, nastal až v roce 1876.
Nebyl ani telegraf. Samuel F. Morse ho vynalezl až v roce 1837. Podle jiných pramenů o rok později.
Kontakt soudů a četnických stanic s advokáty zajišťoval c. a k. poštovní úřad, v lepším případě poslíčci. Dozvědět se, že pan doktor jest laskavě naléhavě žádán dostaviti se k převzetí trestní causy, trvalo dny. Před dvěma sty lety ale nikdo nikam nespěchal. Ani by ho nenapadlo, že informace mohou proudit rychleji, než jak bylo tehdy běžné.
A teď si vezměte, jak rychle se advokát dozví, že policie zadržela jeho klienta, dnes. Prakticky okamžitě, ať už si klient advokáta zvolí nebo je mu ustanoven. Nejrychlejší je zavolat advokátovi na mobil. Má-li chytrý telefon, přečte si téměř hned i zprávu doručenou do své e-mailové či datové schránky.
To už není taková pohoda jako před dvěma sty lety. Je to rychlé. Ale jsme na to zvyklí, přijde nám to normální. Ani by nás nenapadlo, že informace kdysi proudily pomaleji.
Pokud vůbec existuje správná odpověď na otázku, jak advokáti před dvěma sty lety mohli vykonávat advokacii, nemajíce k tomu telefon, telegraf, ani nic dalšího, co k tomu dnes máme my, pak bude nejspíš taková, že advokacii vykonávali přiměřeně své době.
