Letos v květnu se v pražském Karolinu konal obnovený Sjezd českých právníků. Právnické profesní komory a spolky v jeho závěru přijaly komuniké, v němž mimo jiné uvedly, že společně „…vynaloží veškeré úsilí na obranu principů a hodnot, jejichž středobodem je garance základních práv a svobod jednotlivce i dobrá správa věcí veřejných…, budou usilovat o posilování obecného respektu k institucím a právním institutům…, podílet se na zvyšování právní kultury v České republice tím, že převezmou svůj díl odpovědnosti za věci budoucí…“.
Datováno v Praze dne 5. května 2022. Podepsány Jednota českých právníků, Česká advokátní komora, Exekutorská komora České republiky, Notářská komora České republiky, Soudcovská unie České republiky, Unie podnikových právníků a Unie státních zástupců České republiky.
Uběhly tři měsíce.
Na vzácně deklarovanou jednotu českých právnických profesních komor a spolků jsem si vzpomněl, jakmile se do veřejného prostoru počátkem týdne dostalo prohlášení Soudcovské unie, jímž zareagovala na důvody, proč ministr spravedlnosti odmítl jmenovat místopředsedou brněnského krajského soudu soudce Aleše Novotného. V argumentech, kdy ministr spravedlnosti (snad) vzácně nemusí návrh předložený mu předsedou soudu respektovat, totiž Soudcovskou unii ze všech květnových účastníků Sjezdu českých právníků podpořila jen Unie státních zástupců.
Nejsem advokátem ani mediálním agentem Soudcovské unie. Jednak si mne nenajala a jednak principiální podstatu problému sama vysvětlila srozumitelně a jednoduše. Do širších personálních souvislostí a politického kontextu ji pak zasadili profesionální novináři, z nich podle mne prozatím nejlépe Jaroslav Spurný z týdeníku Respekt. Přesto k tomu mám jako řadový advokát se zájmem o věci veřejné, co dodat.
Když prezident republiky odmítal jmenovat nové profesory (vysokoškolská samospráva), profesní právnické komory (profesní samospráva) i spolky (zájmová samospráva) k tomu mlčely. „Nejsem povinen jmenovat“ zaznělo během dvou mandátů současného prezidenta z Hradu ještě vícekrát, ať už šlo o předsedy vlád, členy kabinetu nebo velvyslance. Problém je, že se tenhle neústavní přístup dostal nyní z Hradu i do podhradí a že se týká justice. Proto si myslím, že je vhodné, aby se signatáři závěrečného memoranda Sjezdu českých právníků spojili a Soudcovskou unii v jejím prohlášení společně podpořili. Příště by totiž mohl být na řadě třeba nějaký kandidát na notáře, kandidát na státního zástupce anebo člen zkušební komise České advokátní komory. Ty všechny podle zvláštních zákonů na něčí návrh jmenuje ministr spravedlnosti.
V samotném závěru květnového Sjezdu českých právníků předseda České advokátní komory Robert Němec řekl: „…jestli existuje zlatý věk práva a právníků, tak mám pocit, že v něm právě žijeme. Dlouho v naší historii nebylo takhle dobré období, v němž se můžeme sejít a svobodně mluvit a nikdo z nás se nebojí, že to druhý den bude použito proti němu…“. Souhlasím. Podepisuji. Přesně tenhle zlatý věk práva a právníků je podle mne důvodem k tomu nebát se pozvednout hlas a ukázat jednotu právnického stavu.
