Reklama
 
Blog | Tomáš Nahodil

Brzy se začne hledat patnáctý ústavní soudce

Úspěch ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové v podobě jejího včerejšího zvolení novou českou soudkyní u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) na příštích devět let – k čemuž se jí sluší a patří srdečně poblahopřát, protože nikdo si toto místo nezasloužil víc než právě ona – už brzy postaví prezidenta republiky před výběr jejího nástupce. Poněkud nečekaně. Nebýt odchodu Kateřiny Šimáčkové k ESLP, nového ústavního soudce by do konce svého prezidentského mandátu již nevybíral. Všem totiž, kromě loni jmenovaného Pavla Šámala, jejich desetileté funkční období uplyne až za nové hlavy státu, která bude moci mezi lety 2023-25 obměnit téměř celý Ústavní soud.

Pokud někdo tuší, či už možná dokonce ví, kdo usedne do černého koženého křesla v plenární zasedací místnosti Ústavního soudu namísto doktorky Šimáčkové, je to právě prezident republiky. Jakkoli se jmenováním jím navrženého kandidáta musí souhlasit senátoři, zkušenost nás učí, že průchodnost kandidáta v Senátu ovlivňuje jediná věc: jeho výběr. Pečlivý, odpovědný a ve všech ohledech v tom dobrém slova smyslu míněný kritický výběr.

Nahradit Kateřinu Šimáčkovou je však skoro nemožné. Tato ústavní soudkyně se během svého mandátu u Ústavního soudu, který nyní kvůli odchodu k ESLP nedokončí (devítileté funkční období u ESLP jí začne 1. listopadu), totiž z mnoha dobrých důvodů stala téměř fenoménem a platónskou ideou ústavního soudce.

Má vůbec někdo šanci, aby v Senátu úspěšně prošel oním pověstným grilováním a u Ústavního soudu zaplnil místo po Kateřině Šimáčkové? Určitě ano, pokud bude senátorům navržen(a)…

…odborník z praxe, který ví, jak je pro lidi i firmy čím dál tím těžší domoci se spravedlnosti rychle, účinně a přitom levně. Jejich problémy ani osudy si nepředstavuje, ani o nich nečte, protože je zná a každodenně řeší. Chápe, že co trápí jedny, a ne druhé, je problémem i těch druhých, protože ti s těmi prvními žijí v jednom státě. Právo pro něj/ni nejsou jen paragrafy, ale také zásady a principy. Je popularizátorem práva, protože ví, že i o složitých právních problémech je s laiky nutné hovořit srozumitelně a jednoduše, jelikož ani lékař nevaruje pacienta před následky nezdravého chování odbornými termíny. Je přesvědčený/-á, že v pochybnostech o porušení práva, je lepší vydat vyhovující nález než odmítavé usnesení. Základní lidské právo je pro něj/ni víc než zájem státu někoho stíhat nebo někomu jeho původní majetek nevrátit ani po čtvrtstoletí soudních tahanic. Nezadal/-a si nejen s minulým režimem, ale ani s tím současným. Zájem na tom, aby se stal/-a ústavní(m) soudcem/soudkyní, nemá on(a) sám/sama ani žádná lobby, nýbrž celá společnost. Není zvyklý/-á skrývat se za druhé, a proto je v disentech připraven/-a obhajovat své názory a postoje i proti zbývajícím čtrnácti ústavním soudcům. Má široký přehled a k Ústavnímu soudu přinese novou doktrínu. Právo pro něj/ni není nástroj, nýbrž cíl…

Kéž by prezident už hned v listopadu navrhnul Senátu právě někoho takového.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama