Reklama
 
Blog | Tomáš Nahodil

„Státní advokátní kancelář“ aneb Problém je jinde

Deník E15 odstartoval letošní okurkovou sezónu výbušným tématem. Tedy alespoň soudě dle reakcí v advokátní obci. Na konci minulého týdne informoval o společném záměru ministerstva financí a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových rozšířit dosavadní působnost Úřadu na všechny státní složky, včetně příspěvkových organizací, jako třeba na Ředitelství silnic a dálnic nebo Národní památkový ústav. „Mým cílem je, abychom se stali advokátní kanceláří státu v oblasti majetkových soudních sporů,“ vysvětlila v rozhovoru pro E15 ředitelka Úřadu Kateřina Arajmu.

Advokátní kancelář státu pochopitelně není žádná státní advokátní kancelář. Nejde vůbec o advokátní kancelář, ale o nadsázku, o novinářskou zkratku, zkrátka o přípustné zjednodušení. Stát jen ve skutečnosti zamýšlí posílit Úřad o další právníky, kterých by pak měl mít až 150. Ti by se po celé republice jako jeho zaměstnanci věnovali zastupování státu, jeho organizačních složek a příspěvkových organizací před soudy.

O názor požádal deník E15 též Českou advokátní komoru. „Vytváření paralelní procesní zástupčí struktury celoplošného charakteru mimo jiné vylučuje zdravé a potřebné konkurenční prostředí, jež je přirozeným důsledkem spolupráce státu se soukromým sektorem,“ vyjádřil se za Komoru její předseda Vladimír Jirousek v kratším rozhovoru, jemuž dal deník E15 titulek Právní kancelář státu naruší konkurenční prostředí.

V tom, že si stát chce právní služby zajišťovat svými vlastními zaměstnanými právníky ve větším rozsahu než dosud, narušení konkurenčního prostředí nespatřuji, protože o konkurenci tu vůbec nejde. Advokátní kanceláře si konkurují leda mezi sebou, stát s nimi však nikoli.

Anebo přece jen ano?

Deník E15 opomenul upozornit na podstatnou souvislost, která by podle mne měla Českou advokátní komoru znepokojovat víc než to, bude-li státních zakázek pro advokáty stejně anebo méně než dnes. Podle § 6 odst. 2 zákona o advokacii se za (standardně tříletou) praxi advokátního koncipienta pokládá i činnost zaměstnance Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který jedná v řízeních před soudy, rozhodci nebo stálými rozhodčími soudy, správními úřady a jinými orgány. Oč větší zájem budou mít absolventi právnických fakult o práci na Úřadu, tím méně bude advokátních koncipientů. Právníkům na Úřadě se však jejich státní praxe do té koncipientské ze zákona započítá, rozhodnou-li se později jít k advokátní zkoušce. Časem tak může hrozit zvyšování počtu advokátů s jinou předchozí právní praxí než s tou ryze koncipientskou, v jejímž průběhu jedině se pod dohledem starších advokátů jde naučit, jak jednat s klienty a osvojit si, co všechno obnáší být advokátem.

A to už nepřipomínám, že současné znění zákona o advokacii rodičům-koncipientům ani neumožňuje vykonávat koncipientskou praxi na zkrácený úvazek. Což naopak při práci pro stát jde.

Advokátní komora by proto měla svou pozornost zaměřit na to, jak podmínky pro koncipientskou praxi, třeba i za cenu jejího poměrného prodloužení, přizpůsobit těm, kteří se sice advokáty stát chtějí, ale z různých důvodů si nemohou dovolit být koncipienty osm hodin denně, pět pracovních dní v týdnu. Zkrátka dělat koncipienty na plný úvazek. Přehlížení tohoto aspektu může „advokátní trh“ do budoucna (personálně) oslabit mnohem víc, o dost závažněji a na mnohem déle než to, že státních zakázek pro advokáty ubyde.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama